Problémem regionu není ani tak množství vody, jako spíš to, kde a kdy je k dispozici. Například Panama a Kostarika mají vody nadbytek. Panama má k dispozici 31 521 m³ na obyvatele ročně, zatímco Kostarika 22 127 m³. Oproti tomu Dominikánská republika je na tom s 2 676 m³ na obyvatele výrazně hůř, přesto v ní ročně naprší přes 1 400 mm, tedy zhruba dvakrát víc než v Česku. Ve Střední Americe se navíc 70 % vodních zdrojů nachází na atlantické straně, kde žije pouze 30 % obyvatel, a srážky se soustředí do období dešťů. V době sucha proto voda chybí i tam, kde je jí během roku dost, protože ji země nedokážou zadržet. Právě v Dominikánské republice tak odteče až 65 % nevyužité dešťové vody do moře.

Přístup k pitné vodě a ztráty v sítích

Kolik vody země má, navíc ještě nevypovídá o tom, kolik jí doteče do domácností. Nejlépe to ukazuje Nikaragua. Vody má na obyvatele nejvíce hned po Panamě, přívod pitné vody do obydlí ale má však jen 38 % obyvatel. Panama i Kostarika mají výrazně lepší pokrytí, s přívodem pitné vody v nich žije přes 90 % obyvatel. V Dominikánské republice má přívod vody 75 % obyvatelstva. V dostupnosti pitné vody však panují výrazné rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi. Například i v Panamě má na venkově přístup k pitné vodě pouze zhruba 60 % obyvatel.

Druhým problémem je, že voda často nedorazí tam, kam má, nebo v kvalitě, v jaké by měla. V Panamě se s výpadky nebo zakalenou vodou potýká až 120 000 domácností. Způsobeno je to především úniky vody ze zastaralého potrubí a nedostatečnými kapacitami úpraven vody. V Dominikánské republice zase upravená voda kvůli nevyhovujícímu stavu rozvodné a skladovací infrastruktury často ztrácí pitnou kvalitu ještě předtím, než se dostane ke spotřebitelům. Velké ztráty jsou i v zemědělství, které v Dominikánské republice spotřebuje 82 % veškeré vody. Kvůli zastaralým závlahám se však více než 70 % z ní ztratí.

Odpadní infrastrukturu čeká modernizace za miliardy

Zatímco dodávky pitné vody se v posledních desetiletích výrazně zlepšily, odpadní vody zůstávají slabinou celého regionu. Nejdál je Panama, kde je na kanalizaci napojena víc než polovina obyvatel. V Kostarice naopak 77 % obyvatel spoléhá na septiky. Ty přitom často prosakují do podzemních vod. Celonárodní průměr zachycování odpadních vod v Dominikánské republice městskými kanalizačními sítěmi se stále pohybuje kolem 15 až 18 % a méně než 20 % je jakýmkoliv způsobem čištěno.

Výzvou je i samotné čištění. V Panamě splňuje požadavky vodárenského institutu IDAAN pouze 40 ze zhruba 100 čistíren. V Dominikánské republice funguje naplno pouze čtvrtina z přibližně 90 veřejných čistíren a vyčistí se tak méně než pětina odpadních vod. Překvapivě špatně je na tom i Kostarika, přestože v dodávkách pitné vody patří k nejlepším v Latinské Americe. Adekvátně se v ní čistí jen 14 % odpadních vod, což ji řadí mezi nejhorší země OECD.

Na odpadní vody proto míří velká část investic. Panama od roku 2006 realizuje program Saneamiento de Panamá za 1,7 miliardy dolarů. Jeho nejvýznamnějším projektem je čistírna v Panamském zálivu, největší ve Střední Americe, která slouží dvěma milionům lidí. Do roku 2050 má program pokrýt celkem 2,5 milionu obyvatel a země k tomu chystá šest nových systémů čištění v provinčních městech. Kostarický institut vodovodů a kanalizací (AyA) vyhlásil 46 mezinárodních tendrů za 814 milionů dolarů, především pro turistická a městská centra jako Puntarenas, Limón či Palmares. Stát zároveň podporuje náhradu septiků domovními čistírnami. Místní parlament navíc projednává návrh zákona, podle něhož by nové čistírny spravované institutem AyA nelikvidovaly kaly jako odpad, ale zpracovávaly je na hnojiva a bioplyn. To má do sektoru přilákat soukromé investory a snížit finanční zátěž státu. V Dominikánské republice investuje Národní institut pitné vody a kanalizací INAPA téměř miliardu amerických dolarů od Meziamerické rozvojové banky do kanalizací a opětovného využití vody ve čtyřech turistických oblastech včetně Bávaro-Punta Cana.

Sucho a zadržování vody

Kvůli opakovaným suchům musí vlády investovat nejen do rozvodů a čištění vody, ale stále více i do jejího zadržování. Například Kostarika počítá s tím, že na severu země klesnou srážky do roku 2050 o 35 %. Nejcitelněji se však sucho dosud projevilo v Panamě, kde je na dostupnosti vody přímo závislý provoz Panamského průplavu. Ten se na HDP země podílí zhruba z 6 % a jezera, která zajišťují jeho provoz, zároveň zásobují pitnou vodou více než polovinu obyvatel Panamy. V letech 2023–2024 klesly místní srážky o 43 % pod dlouhodobý průměr a průplav musel omezit provoz z běžných 36 lodí denně na pouhých 22. Kvůli hrozícímu jevu El Niño od července 2026 znovu postupně snižuje povolený ponor, takže lodě mohou převážet méně nákladu. Dlouhodobým řešením má být přehrada na řece Río Indio za zhruba 1,5 miliardy dolarů. Její výstavba má začít v roce 2028 a na 50 let dopředu má zajistit pitnou vodu pro více než dva miliony lidí.

Na zadržování a efektivnější hospodaření s vodou se soustředí také Dominikánská republika. V roce 2020 byl podepsán Pakt za vodu 2021–2036, který počítá s investicemi ve výši přibližně 8,5 miliardy USD. Plán zahrnuje mimo jiné výstavbu nových přehrad a akvaduktů, rozvoj kanalizační infrastruktury a čištění odpadních vod, modernizaci institucí a reformu institucionálního a legislativního rámce pro vodní hospodářství.

Příležitosti pro dodavatele

Příležitosti se nabízejí v celém řetězci od zdroje vody až po její čištění. Poptávka je po monitoringu povrchových a podzemních vod, technologiích na detekci úniků a řízení sítí, úsporných závlahách i zadržování dešťové vody. Největší prostor ale nabízí čištění odpadních vod, od velkých komunálních čistíren po domovní a komunitní jednotky.

Vodárenské služby jsou převážně v rukou státu, hlavní cestou jsou proto veřejné tendry. Panamský IDAAN je zveřejňuje na portálu PanamaCompra, kostarický AyA ve státním systému SICOP a dominikánský INAPA na portálu Generálního ředitelství pro veřejné zakázky. Při účasti ve veřejných tendrech se zahraničním firmám doporučuje spolupráce s místním partnerem, který zná místní prostředí a může usnadnit orientaci v administrativních a obchodních požadavcích. V řadě případů je navíc zapojení místní entity jednou z podmínek účasti ve výběrovém řízení.

Řadu projektů financují mezinárodní instituce. Soutěže Meziamerické rozvojové banky jsou otevřené firmám z jejích 48 členských zemí, mezi které patří i řada evropských států, například Španělsko, Německo nebo Rakousko, Česko mezi nimi chybí. Významně se v regionu angažují také evropské rozvojové agentury, jako je Francouzská rozvojová agentura AFD nebo Španělská agentura pro mezinárodní rozvojovou spolupráci AECID, která v letech 2001–2021 financovala až 80 % vodohospodářských projektů v Dominikánské republice. Pro české firmy jsou proto vhodnou vstupní branou evropští partneři, kteří na těchto projektech pracují. Osvědčenou cestou je dodávka technologií nebo subdodávka pro evropského dodavatele. Země v posledních letech umožňují realizovat velké projekty formou partnerství veřejného a soukromého sektoru, což rozšiřuje příležitosti i pro inženýrské a poradenské firmy.

Otázky a odpovědi:

Proč mají některé země Střední Ameriky problémy s vodou, i když mají dostatek srážek?
 Hlavním problémem není množství vody, ale její nerovnoměrné rozložení v čase a prostoru. Významná část vody navíc odtéká nevyužitá do moře nebo se ztrácí kvůli nedostatečné infrastruktuře. 

Jaké jsou největší problémy vodovodních sítí ve sledovaných zemích?
 Vodovodní sítě trpí vysokými ztrátami způsobenými zastaralým potrubím a nedostatečnou údržbou. V některých případech se navíc kvalita vody zhoršuje ještě před jejím doručením ke spotřebitelům. 

Proč jsou odpadní vody považovány za jednu z hlavních výzev regionu?
 Velká část obyvatel není napojena na kanalizaci a značné množství odpadních vod se vůbec nečistí. Mnohé stávající čistírny navíc nefungují na plnou kapacitu nebo nesplňují požadované standardy. 

Do jakých oblastí vodohospodářství směřují největší investice?
 Investice míří především do výstavby a modernizace kanalizací, čistíren odpadních vod, vodovodních sítí a projektů na zadržování vody. Země regionu zároveň rozvíjejí nové přehrady, akvadukty a technologie pro efektivnější hospodaření s vodou.

Jaké příležitosti nabízí vodohospodářský sektor zahraničním dodavatelům?
 Poptávka je po technologiích pro monitoring vodních zdrojů, detekci úniků, úsporné zavlažování i čištění odpadních vod. Významnou část zakázek tvoří veřejné tendry a projekty financované mezinárodními institucemi.

Michaela Klačková    ředitelka zahraniční kanceláře CzechTrade Střední Amerika a Karibik Podpoře českých exportérů v regionu Latinské Ameriky se věnuje od roku 2019. V minulosti působila v zahraniční kanceláři CzechTrade Mexiko a před čtyřmi lety pomáhala budovat kancelář CzechTrade Střední Amerika a Karibik, kterou dnes vede. Během svého působení v regionu získala rozsáhlou síť kontaktů a hlubokou znalost místního obchodního prostředí, o které se ráda podělí s českými firmami zvažujícími vstoupit na trhy Střední Ameriky a Karibiku.