Když se mluví o marocké ekonomice, obvykle zaznívají pojmy jako stabilita, růst, zelená energie nebo moderní infrastruktura. Jen málokdy ale padne zmínka o tom, že odpadové hospodářství – a s ním celý sektor cirkulární ekonomiky – zůstávají v mnoha ohledech teprve na startovní čáře. A právě v tom spočívá příležitost, která je aktuálně téměř nevyužitá.

Maroko produkuje přes sedm milionů tun komunálního odpadu ročně, přičemž s rostoucí urbanizací tato čísla dál stoupají. Průměrný Maročan vyhodí každý den téměř tři čtvrtě kilogramu odpadu. Z tohoto objemu se však podaří recyklovat pouze zlomek – aktuální míra recyklace se pohybuje mezi deseti a dvanácti procenty. Zbytek končí na skládkách, často bez jakéhokoliv třídění, nebo v rámci neformálního sběru, který stále hraje klíčovou roli zejména ve městech.

Struktura odpadu přitom dobře ukazuje, kde jsou největší mezery – zhruba 60 % tvoří organický odpad, následují plasty, papír, karton a směsné či textilní složky. I přes existenci svozových firem ve větších městech zůstává systém sběru a separace velmi neefektivní. Chybí infrastruktura pro třídění přímo u zdroje, chybí zpracovatelské kapacity a oficiální systémy tříděného sběru pokrývají jen část území. Jinými slovy – zatímco se v jiných oblastech marocká ekonomika modernizuje rychlým tempem, v oblasti odpadového hospodářství běží pořád první kolo.

Situaci se sice snaží zlepšit jednotlivé iniciativy – například pilotní projekt španělské firmy v Tangeru, zaměřený na recyklaci textilu z průmyslového odpadu, nebo projekty na zpracování plastových fólií a bioodpadu z hotelů v Marrákeši – ale jde zatím o výjimky, nikoli systémové řešení.

Maroko si přesto uvědomuje, že bez modernizace v této oblasti nemůže mluvit o udržitelnosti. Vláda proto schválila národní strategii pro nakládání s odpady s cílem recyklovat alespoň 20 % komunálního odpadu do roku 2030. Spouští se pilotní projekty na regionální úrovni, například ve Fèsu nebo Marrákeši. Problém je ale v tempu – infrastruktura přibývá pomalu, zatímco objem odpadu roste rychle.

Zvláštní kapitolou je plastový odpad. Ten představuje přes 700 tisíc tun ročně, ale recykluje se z něj jen malá část. I přes zákaz plastových tašek z roku 2016 se tento typ odpadu běžně objevuje v ulicích i přírodě. Potenciál pro mechanickou a chemickou recyklaci plastů, využití recyklátu ve stavebnictví, obalech nebo textilu, je obrovský – ale zatím zůstává nevyužitý.

A právě tady se otevírá prostor pro české firmy. Maroko dnes aktivně hledá partnery, kteří nabídnou více než jen technologii. Potřebuje know-how v oblasti třídění, logistiky, lisování a automatizace. Potřebuje systémy zpětného odběru, nástroje pro sledování toku odpadu, školení pracovníků a zapojení municipalit i neformálních sběračů do formální ekonomiky. A především potřebuje řešení na míru – nikoli hotové produkty bez kontextu.

České firmy, které dokážou propojit technologii, inženýrský přístup a ochotu spolupracovat na systému od základu, mají jedinečnou šanci stát se klíčovými hráči v oblasti, která je zatím prakticky otevřeným polem. Cirkulární ekonomika v Maroku není budoucností – je to přítomnost, která čeká na ty, kdo ji pomohou rozběhnout.

Zpracoval kolektiv zahraniční kanceláře CzechTrade Maroko.